Curriculum vitae

VÁCLAV ZIMA – Narozen v roce 1972. Hudební vzdělání získal na Konzervatoři J. Ježka u prof. Miroslava Kympla, poté soukromě u prof. Veselého. Prošel mnoha hudebními tělesy (např. Vyhoukaná sowa, Marshal, –123 min, Oboroh, Walk Choc Ice, Dan Kohout Band, Big band JH Hradec Králové, Big band Aldis Hradec Králové, Sajarmi, Etc. Vladimíra Mišíka, Krausberry a další). V současné době působí pouze v Blue Effectu, od roku 1996 se také intenzivně věnuje výuce bicích nástojů. Od roku 2008 spolupracuje s časopisem Muzikus, kam přispívá testy hudebních nástrojů. Používá bicí Sonor SQ 2 Maple vintage a speciální sadu Sonor r.v. 1968 pro unplugged koncerty s Blue Effect, činely Sabian a signované paličky Balbex.

A teď podrobněji – Narodil jsem se v roce 1972 v Košicích. Ve čtyřech letech jsem se s rodiči přestěhoval do Chlumce nad Cidlinou, kde jsem vyrostl, setkal se poprvé s hudbou a žil do svých 30 let. V 10 letech mě rodiče přihlásili do místní hudební školy na piano, což se nesetkalo s velkým úspěchem, vydržel jsem u něj zhruba 3 roky. Já hlupák, kdybych tenkrát věděl, že budu klavír potřebovat při studiu konzervatoře.:-). Ani po této zkušenosti mě hudební nadšení neopustilo, proto jsem byl přihlášen na dechový nástroj, tenor. U toho jsem vydržel dalších šest let. Navíc jsem hrál se školní dechovkou, což byla docela zábava. Dokonce jsem se tady poprvé setkal s bicími, ale vzhledem k tomu, že se na místní škole neučili, měl jsem smůlu. Na druhou stranu, můj zájem o ně nebyl v té době tak urputný, takže mi to ani tolik nevadilo. Ke zlomu došlo až na gymnáziu, kde ve třídě cizích jazyků jedny bicí stály. Šlo o klasické oranžové Amátky. Zkoušela zde školní studentská kapela, jejíž bubeník byl mým spolužákem a občas mi dovolil si za ně sednout. Shodou okolností založil v té době rockovou kapelu Honza Živný, bývalý spolužák ze základní školy, který hrál na bubny vlastní. I on mě za ně občas pustil, dokonce mi ukázal nějaké rytmy a breaky. V tu chvíli bylo v podstatě jasné, jakou cestou půjdu v hudbě dál. V 16 letech jsem o prázdninách absolvoval první brigádu a za poctivě vydřené peníze výkupem lahví, doplňováním zboží do regálu v místní samoobsluze a samozřejmě za vydatné pomoci rodičů jsem si pořídil svoje první bicí – jak jinak než Amátky, tentokrát však stříbrné. 17.listopad 1989 se tak stal zásadním datem v mém životě (a nejen v mém samozřejmě). Vzhledem k tomu, že jsem byl dítě z paneláku, bylo nereálné snažit se hrát doma a deptat sousedy do nepříčetnosti. Dal jsem se tedy do usilovného hledání vhodné zkušebny. Nakonec se to podařilo v prostorech v té době rozpadající se organizace místního Domu mládeže. Trávil jsem tam každou volnou chvilku a snažil se něco naučit. Brzy mi však došlo, že tato cesta je poněkud strastiplná a začal jsem pokukovat po místních bubenících a jejich kapelách, abych se něco přiučil. Měl jsem štěstí, že tehdy v regionální zábavové kapele Unisono hrál velmi dobrý bubeník Vašek Soukup z Havlíčkova Brodu, kterého jsme s Honzou Živným velmi obdivovali a často rozebírali jeho styl. Právě od Vaška Soukupa jsem pochytil správné držení paliček, za což jsem mu opravdu vděčný, neboť mi tak odpadly pozdější problémy s tímto spojené. Přibližně po roce hraní jsem se k radosti rodičů rozhodl pro výměnu motorky Simson za nové Amati na rampě, v té době velký hit.

Na to, jak je Chlumec n.C. malé město, tu bylo v té době docela hodně rockových i tanečních kapel. Bohužel v žádné nepotřebovali bubeníka, natož bubeníka začátečníka, proto mé kroky vedly do nepříliš vzdáleného Hradce Králové, kde jsem na inzerát našel své první spoluhráče a založil s nimi kapelu „Long Vehicle“. To byl rok 1991. Zkoušeli jsme hlavně na převzatých věcech ( ZZ top, Status Quo, Rolling Stones a Beatles) a první premiéru jsme si odbyli v létě o rok později jako předkapela na zábavě v Převýšově (místní to mece zábav na Chlumecku). V té době jsme se začali pokoušet také o autorskou tvorbu a kapela se přejmenovala na „Vyhoukanou sovu“. V roce 1994 jsme vydali album Kapři nás zahřejou (v té době již pod názvem „Vyhoukaná sova“. Současně jsem brázdil místní zábavy ještě s metalovou kapelou „Marshal“, se kterou jsme hráli jak vlastní, tak i převzaté skladby. Vydali jsme album Zašlé prstýnky. To už jsem ale od roku 1992 studoval Konzervatoř Jaroslava Ježka.

Hned od začátku mého snažení přiučit se něco na bicí mi bylo jasné, že budu muset jít za někým, kdo mi opravdu fundovaně pomůže. Než jsem se rozhodl pro konzervatoř, vedly mé kroky do Hradce Králové do hudební školy Habrmanova, kam jsem docházel na malý buben k Romanu Vránovi a později na hodiny teorie kvůli zkouškám na konzervatoř. Přibližně dva měsíce před zmíněnými zkouškami jsem se šel ukázat panu prof. Žižkovi. Ten mě odkázal na mého budoucího učitele prof. Kympla, který mě měl připravit na praktické zkoušky. Hrál jsem teprve dva roky a moc toho neuměl, proto jsem to všechno bral jen jako pokus. Usmálo se však na mě štěstí a já byl přijat. Na Ježkárně jsem strávil skvělých pět let a v roce 1997 absolventským koncertem v jazz klubu Redutě se školním Big bandem Václava Kozla studium ukončil. V létě toho roku jsem se účastnil ve Frýdlantu týdenní stáže, kde vyučovali lektoři z Berklee College of Music. Informace, které jsem se zde dozvěděl, byli velmi přínosné jak pro moji hru a další směřování, tak i z hlediska metodiky bicích nástrojů. Po absolvování konzervatoře jsem začal učit bicí nástroje v královohradecké ZUŠ Na Střezině, kde jsem působil až do roku 2004. Od té doby vyučuji v ZUŠ Kobylisy v Praze.

Za svých studií na konzervatoři jsem měl možnost nejen potkávat zajímavé lidi a nové přátele a kamarády, ale hlavně získat zcela jiný pohled na hudbu samotnou. O rozšíření obzorů o jazz nemluvě. Ve „Vyhoukané sově“ byl mým spoluhráčem výborný saxofonista Petr Vinklář ( později Laura a její Tygři), který mě přivedl v roce 1994 do školního Big bandu JH ZUŠ Habrmanova, kde jsem si mohl zahrát opravdu klasické velkokapelové jazzové skladby. Rok poté se situace opakovala s Big bandem Aldis Hradec Králové. Za dob studií jsem ještě spolupracoval s jazzrockovou kapelou „Sajarmi“ a díky Jirkovi Zelenkovi, ke kterému jsem chodil na soukromé hodiny, jsem se mihl v kapele „Krausberry“. V roce 1996 jsem byl přizván na natáčení alba folkrockové kapely „Fici“. Z tohoto natáčení vznikla spolupráce trvající až do roku 1999 a natočení dalšího alba Trochu jinak. V témže roce jsem byl přizván na natáčení skladby Jiřího Schelingra pro album Milana Schelingra PF 2000.

Začátkem roku 1999 přišla nabídka od Zdeňka Bíny na post bubeníka do „-123 min“. Vzhledem k tomu, že koncertní aktivita kapely v té době čítala 15 až 20 koncertů měsíčně, ukončil jsem všechny vedlejší aktivity a věnoval se plně pouze Minutám a učení v hudební škole. Ještě tentýž rok jsme natočili a vydali album Shooba Dooba, které se podle Akademie populární hudby stalo objevem roku 1999. Během několika následujících měsíců jsme však zjistili, že v hudbě směřujeme každý jinam, a tak jsem přibližně po roce a půl Minuty opustil. K roku 1999 se váže spolupráce s firmou Balbex, která mi vyrábí signované modely paliček. V tomtéž roce dostávám také nabídku na občasné alternace za Jirku Zelenku v „ETC. Vladimíra Mišíka“ a nastupuji do kapely „Cosmetic Punk“, se kterou se vlastně jen zkoušelo a natočili jsme jeden videoklip. V tomto období mě oslovil můj bývalý občasný spoluhráč z Minut, výborný perkusista a člověk v jedné osobě Imran Musa Zangi, a přizval mě k hostování do „Dan Kohout Band“. Zhruba po třech letech se však aktivity DKB vytratily do ztracena z důvodu zaneprázdněnosti několika členů, včetně mě, a kapela ukončila své působení. Na podzim roku 2000 přišla nabídka spolupráce s kapelou „Oboroh“. Bylo to příjemné setkání, které vyústilo v natočení živé DVD nahrávky s Filharmonii Hradec Králové. V té době už jsem hrál s „Walk Choc Ice“ (od roku 2001), zkoušek a koncertů přibývalo a já nestíhal. Proto jsem spolupráci s Oborohem ukončil a na necelé tři roky se WCHI věnoval naplno. Natočili jsme klip k písni Napříč, live video z koncertu ve Zlíně s názvem Live Crossover Golem Club a tři demo skladby, které bohužel už nebyly vydány. V roce 2003 opouští WCHI kytarista (Vláďa Zotov), což je impulsem k ukončení aktivity kapely. V té době jsem již bydlel v Praze a po osmi letech tak vyměnil místo učitele v ZUŠ Na Střezině v Hradci Králové za místo učitele v ZUŠ Klapkova na Praze 8. V tomtéž roce přichází Martin Vajgl, můj kamarád a bývalý spolužák, s nabídkou účinkovaní v několika programech v Klubu Limonádový Joe, které se pro mě stalo výbornou relaxací. Jak jsem již zmínil, aktivita Walk Choc Ice byla ukončena na konci září 2003. Netrvalo však dlouho a hned v listopadu, na oslavě mých narozenin, mi Honza Křížek, bývalý spoluhráč z WCHI, hodil nejzásadnější „lano“. Bylo to do kapely „Blue Effect“ Radima Hladíka, kde působím i v současnosti. Hned od počátků začalo velmi intenzivní koncertování, které bylo završeno v roce 2007 natáčením DVD Live&Life. Vyšlo v březnu 2008 a o půl roku jsme za něj převzali trojnásobnou platinovou desku. V roce, kdy se natáčelo DVD, jsem jako host ještě natočil bicí do bonusové skladby na live CD Deja vu Pavola Hammela a Radima Hladíka.

Od roku 2008 jsem začal spolupracovat s distributorem činelů Sabian a stávám se jejich firemním hráčem pro Českou republiku. K tomuto období se také datuje začátek mé publicistické činnosti pro časopis Muzikus


Nejnovější video
další videa